Postup při homeopatickém vyšetření



  1. Přistoupení k případu, vyslechnutí anamnesy, zjištění, co je v nepořádku.
  2. Analysa případu , hledání centrálního motivu, který se táhne případem.
  3. Repertorisace
  4. Studium Materia medica
  5. Podání homeopatického léku
  6. Reakce po léku

Přistoupení k případu


         V této kapitole bych si pohovořil o důležitosti prvního kontaktu s nemocným a o informacích, které od něj získám - to vše za účelem zvolení homeopatika. Obecně jsou tři způsoby, jak si navzájem něco sdělujeme: Není celé pravdy v tom, že slova jsou tím nejdůležitějším v rozhovoru. Mnohé si sdělujeme různými výrazy obličeje, přímým dotykem, postoji těla, pohybem rukou, gestikulací, pohledy, svrchními tony řeči, úpravou zevnějšku. Nejdůležitější pak jsou činy. Ne nadarmo Angličané mají úsloví " Action speaks louder then words" - činy mluví hlasitěji než slova. Homeopat musí poznat svého pacienta, musí ho poznat ze stránky mentální, sociální i fysické. K tomu potřebuje hodně času. Pokud si případ neosvojí, je li např. případ příliš složitý, či nemocný mnohomluvný s těkajícími myšlenkami nebo naopak málomluvný , spěchá li pacient nebo jsou li jiné rušivé momenty během vyšetření, bude lepší neuzavírat vyšetření a pozvat nemocného k další kontrole k ujasnění případu a historie nemocného, než se ukvapit a podat chybný homeopatický lék.
          Přišla ke mně např. na vyšetření matka s dítětem, které nemohla nikam na dobu vyšetření umístit . Dítě bylo tak aktivní, živé a nezvladatelné, že nebylo možno provést vyšetření s matkou, aniž by si dítě popřípadě i vážně neublížilo, někam nespadlo, neřízlo se, něco na sebe nezvrhlo, něco nerozbilo. Muselo být stále kontrolováno kam leze, odkud skáče, co trhá a vyhazuje ze stolu. Pochopil jsem, že dítě by mohlo být Tuberculinum , že výchova tohoto dítěte je pro matku velmi náročná a bude se asi zčásti podílet na její únavě a depresi, pro níž přišla, ale na podrobné vyšetření toto zjištění bylo jistě málo. Matku jsem pak musel objednat na jiný termín a poprosit ji, aby přišla sama. Zde si uvědomíme, že je nutno vytvořit situaci, která umožní klidný rozhovor. Protože rozhovor bude muset jít do hloubky, budeme muset odstranit všechny rušivé vlivy , to znamená          Je třeba naslouchat a naslouchat, neukvapit se s léčbou. Homeopatie je založená na pozorování, na vnímání nemocného v jeho celistvosti a na vcítění se do jeho stavu. Je velmi důležité citové porozumění člověku. Zde si je třeba uvědomit rozdíly ve vztahu k ostatním lidem - může to být Jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak by se měl chovat klasický homeopat?
         Sympatie - slovo, odvozené z antického Řecka-"sympatheia", toto slovo vyjadřovalo schopnost spolucítění. Někteří lidé jsou nám příjemní, milí, pociťujeme k nim náklonnost, nepodlézají nám, jsou k nám otevření, máme je rádi. Lidé, kteří jsou si sympatičtí se do sebe obecně zamilovávají. Přesto by homeopat měl zachovávat nadhled, Michael Jacobs říká, že empatii (soucítění) je možno mít i k lidem, kteří nám nejsou sympatičtí.
         Antipatie - zde jde o opak sympatie, lidé jsou nám nepříjemní, protivní, pociťujeme k nim odpor, odsuzujeme jejich vzhled , jejich chování, politické přesvědčení. Michael Jacobs říká, že je možno být empatický i k lidem, k nimž pociťujeme odpor. O tom by mohli vyprávět třeba zdravotní pracovníci všech možných oborů, kteří se mnohokrát musí chovat empaticky k lidem, kteří jim rozhodně sympatičtí nejsou.
         Apatie - je to vztah netečnosti, lhostejnosti k nemocnému, kdy jeho problémy mne nezajímají, kdybych se třeba ujal léčby jen ze zištných důvodů a ani by mne nezajímal další osud nemocného.Při úvahách o zištných důvodech a antipatii se mi vybavuje e-mail jedné pacientky . Cituji doslova z jejího dopisu, v němž vzpomíná slavnou bylinnou jasnovidnou léčitelku paní Boženu Kamenickou z Plzně :
        " Kdyz jsem od Vas vcera odesla, najednou se mi vybavila jedna davna scena od pani Kamenicke. Prisla za ni starsi pani s zadosti o lecbu sveho syna. Mimo jine rekla: "Muj syn je ale komunista, nevim, zda ho do lecby vezmete". A ona odpovedela: "Mym poslanim je lecit cloveka, ktery mne o to pozada, bez ohledu na to, jestli je krestan, mohamedan nebo bolsevik. Nemohu si vybirat, to by nebylo pozehnane. Dejte sem tu moc (nad "c" hacek) vaseho syna, at se na nej podivam." Vybavilo se mi to nejspis v souvislosti s tim, o cem jsme vcera mluvili naposled - ze neuprednostnujete pacienty podle toho, jak Vam mohou byt prospesni (JUDr., automechanik atd.). Je to v poradku a konejte to tak i nadale
Nenechte si tento pristup - moc Vas prosim - nikym a nicim vzit. Bylo by to ke skode nejen Vasi, ale i Vasich pacientu. Vyznavate-li nazor Machovcuv, ( viz článek ) , pak tam nekam na predni misto patri i tohle."
        
         Empatie - jde o vědomý příklon k druhému člověku a k jeho citovému stavu. Zatímco sympatie se rodí automaticky, kdy člověk je k druhému přitahován jako k magnetu, u empatie je tomu jinak - zde jde o dobrou vůli a ochotu tomu druhému porozumět. Empatie znamená vstoupit do prožitkového světa toho druhého, cítit a myslet tak jak on cítí a myslí.
"Někomu empaticky porozumět znamená stát na téže půdě jako on, znamená to chodit v jeho botách, vidět svět jeho očima a na vše se dívat z jeho hlediska".
P.Swets                         
Pravdou je, že se nám to na l00% nikdy nepodaří, ale můžeme se při dobré vůli přece jen tomuto ideálu přibližovat. Nikdy nesmím nemocného odsuzovat a jeho chování posuzovat a myslet si, že se chová neadekvátně, nerozumně, myslet si, že já bych se takto nikdy nechoval, že já mít takové dítě, tak bych ho tak nerozmazloval a podobné jiné vlastní odsuzující soudy. Vždy se snažím oprostit od vnějších rušivých vlivů a pochopit problém nemocného, jeho rodiny a snažím se najít možnou příčinu. Anne Long říká, že ten, kdo naslouchá se pak dívá na toho druhého jako na plnohodnotného člověka a to je mu povzbuzením. Je tedy jasné, že
správný homeopat se chová empaticky.

         Homeopatie je založená na pozorování, na vnímání nemocného v jeho celistvosti a na vcítění se do jeho stavu. Homeopat musí poznat svého pacienta, jeho duševní stav, emoce, musí ho poznat ze stránky mentální, sociální i fysické. K tom potřebuje hodně času. Pokud si znalosti neosvojí, nesmí v chronickém případě předepsat nic jiného, než placebo. Jak probíhá vyšetření nového nemocného ?
  1. Homeopat musí být připraven zachytit obraz nemocného jako fotografie, musí se oprostit od jiných případů a svých vlastních starostí. Nesmíme být ovlivněni prvním dojmem z pacienta. Pamatujme si tento první dojem, ale nesmíme být jím ovlivněni při dalším vyšetřování. Mnohdy se důležité informace dovíme až později, až se nemocný více otevře. Po otázce " Co Vás ke mně přivádí? Jaké máte obtíže ?" by měl homeopat převážně jen naslouchat.
  2. Homeopat nemá nemocného přerušovat , má mu dovolit povědět příběh jeho vlastními slovy , jinak by ho mohl vyvést z míry a přijít o důležitou informaci
  3. Musí pozorovat nemocného od prvního okamžiku - jak se chová , jaké je jeho duševní rozpoložení , jaký je jeho vztah k ostatním přítomným , jak s nimi komunikuje, sleduje jeho držení těla, vzhled a barvu kůže, oblečení, čistotu, způsob podání ruky.
  4. Všechno, co považuje za důležité, co sám vidí a slyší od nemocného, si homeopat musí poznamenat. Je mnoho homeopatů, kteří si po souhlasu nemocného natáčejí odebírání případu na video, aby později mohli případ v klidu rozebírat .
  5. Když nemocný skončí, povzbudí ho k další výpovědi " A co dál ? Co Vás ještě trápí ?", případně se u hodně nesdílného pacienta začně sám aktivně vyptávat.
  6. Všechny otázky musí být kladeny tak, aby nemocný na ně musel aktivně odpovídat a neomezoval se jen na konstatování ano a ne, otázky nesmí být kladeny sugestivně a navádějícím způsobem. Pokud je lékař na stopě určitého léku, nesmí být tímto "pachem horké stopy" ovládán, neboť je to první krok k neúspěchu, protože se na tento lék zaměří a bude často ovlivňován vlatním přáním, aby to ten lék byl a bude v tomto smyslu pak často klást otázky nemocnému - ke škodě obou stran.
  7. V průběhu vyšetření, někdy na začátku, někdy na konci, nemocnému vysvětlím, v čem je princip homeopatické léčby, co od ní mohou oba očekávat, dám nemocnému jasně znát, že se o jeho případ zajímám, že často bude nutná další konsultace ať s nemocným, nebo i s členy jeho rodiny, než bude stanoven lék, ke kterému celé snažení směřuje. Měl by to být lék konstituční
    8. .

Analyza případu


         Po odebrání případu následuje jeho analysa. Uvědomme si zde jeden podstatný rozdíl, a to rozdíl mezi slyšením a nasloucháním. Slyšení je fysiologická záležitost, je to schopnost zachycovat zvuky uchem, přeměňovat je na nervový vzruch a ten se vede do příslušné části mozku. Naslouchání navazuje na slyšení, je to však již záležitost psychologická - jde v něm o pochopení a porozumění toho, co je řečeno. Má li být vyřčeným slovům správně porozuměno, je třeba správného výkladu - interpretace. Interpretace toho, co slyšíme je obtížným úkolem. Komunikace je prostředek vzájemných vztahů mezi lidmi. Každé lidské chování má charakter sdělení. Člověk něco sděluje svým chováním o sobě a svém stavu. Např.do ordinace přijde člověk a mlčí. Proč mlčí? Není schopen formulovat to, co ho trápí? Mlčí proto, že se bojí, že se bude muset svěřovat se svými problémy ? Mlčí proto, že se stydí? Mlčí proto, že svým mlčením vzdoruje ? Mlčí disciplinovaně, čeká až mu budu klást otázky? To vše o nemocném něco důležitého vypovídá, je na homeopatovi, aby toto svérázné němé volání o pomoc uměl "přečíst" a uměl odpovídajícím způsobem zasáhnout. Zde jsou styčné plochy homeopatie s psychotherapií velmi blízké.
           Snažíme se pochopit, co způsobilo, že nemocný onemocněl. Snažíme se podrobit jeho vyprávění rozboru a přijít na kloub tomu, co ho dovedlo do nynějšího stavu. Situací, které to způsobily, může být mnoho a jeho reakce na ně je právě ta individuální, kterou musíme pochopit. Může to být třeba nešťastné dětství s rozvodem rodičů...výsměch spolužáků.... zneužívání.... znásilnění.... týrání manželem.... rozvod....pracovní přetížení....smrt milované osoby.... Často nemocný při různých situacích má podobné pocity, které se mu stále vrací - třeba, že se provinil.. že zanedbal svou povinnost.. že selže....že nemá dost sil....že se mu vysmívají....že si to zaslouží.... že je opuštěný....že je rozdvojený... že je pronásledován....že spáchal zlý čin...že je nevyléčitelně nemocný... Někteří homeopaté tuto celým případem táhnoucí se červenou niť nazývají "centrálním bludem". Pochopíme li tuto ústřední myšlenku, jsme na dobré cestě pak i k výběru správného léku. Je třeba naslouchat a naslouchat, neukvapit se s léčbou. Nejsem li si jist v chronickém případě vhodným lékem, raději než se ukvapit, tak nemocného pozvu k další kontrole - jednak si pak doma případ mohu v klidu repertorisovat, pročítat různé Materia Medica a připravovat doplňující otázky.
        
" Radši být v místnosti s tisíci šavlujícími muži, než s špatně indikujícím homeopatem" - v tomto smyslu mluví s naprostou zodpovědností a jasností J.T.Kent- klasik homeopatie.


Repertorisace



         Nyní po analyse nemocného vybereme symptomy, které jsou pro něj typické. V historii i současnosti homeopaté ( Hahnemann, Kent, Phatak, Murphy a mnoho dalších ) setřiďovali symptomy nemocných do určitých skupin. Tento seznam či index symptomů nazýváme repertoriem. Repertorií je asi padesát. Namátkou jmenuji Repertorium od Kenta, Phataka, Boenninghausena, Boericka, Murphyho . Repertoria jsou sestavena podle určitých zásad. Nejznámější je Kentovo repertorium. Jsou zde různé sekce.Tak v Repertoriu nalézáme rubriky jako například Mysl, Hlava, Oči, Vidění a další ....Stolice......Spánek až po Generalie. V těchto rubrikách jsou pak další podřazené kapitoly ( například Mysl, sebevražedná disposice ) a tyto kapitoly mají další subkapitoly ( například Mysl, sebevražedná disposice, utopením nebo Mysl, sebevražedná disposice, skokem z výšky..). Obecné symptomy nebo velké rubriky jsou společné pro mnoho léků a mají podstatně menší význam než příznaky podivné, vzácné a zvláštní ( Například rubrika Úzkost je málo přínosná ( jsou zde stovky léků)oproti Úzkost, z konversace, která má jen 5 léků. Podle výskytu příznaků při zkouškách léků se pak zaznamenávalo, jak často se příznaky vyskytovaly a ohodnocovala se jejich četnost číslem l, 2, 3 . Při výběru jednotlivých rubrik upřednostňujeme MENTÁLNÍ SYMPTOMY jsou nejdůležitější, hned po nich GENERALIE ( obecné symptomy, naznačují celkovou reakci organismu , jsou to symptomy, které působí na pacienta jako na celek- jako třeba zimomřivost, zhoršení v noci , zhoršení námahou ) a nakonec PARTIKULÁRIE jsou zvláštní symptomy, které vykazují různé části pacientova těla a MODALITY těchto ( to znamná, co působí zlepšení a co zhoršení).

         V jednotlivých kapitolách je pak každému léku přiděleno určitá ohodnocení. Tedy například po zkouškách Arsenu mělo hodně testovaných osob časté stolice s krví, méně lidí mělo i stolice nazelenalé a velmi málo lidí mělo stolici bílou a proto v rubrikách :           (Poznámka : v protikladu k tomu lidé, kteří testovali užívání koniklece ( Pulsatilla pratensis) často zaznamenávali po konikleci bílé stolice a tak v rubrice : Stolice, bílá najdeme lék Pulsatilla s označením 3.)
        Zpátky k Arsenu. Při zkouškách léku a i po otravách tímto Arsenem bylo hodně lidí neklidných a úzkostných a měli strach ze smrti, ale měli jen málo plačtivou náladu. Pak v rubrikách          (Poznámka : v protikladu k tomu lidé, kteří testovali užívání koniklece ( Pulsatilla pratensis) udávali častý pláč a tak v rubrice : Mysl , plačtivá nálada nacházíme Pulsatilla s označením 3.) Při repertoriaci pak vybíráme rubriky, které odpovídají našemu nemocnému a setřiďujeme podle četnosti výskytu léky, které se zde vyskytují. Toto je dosti úmorná práce, repertorisace trvá u složitých případů dost dlouho, i hodiny , namáhají se při tom oči( léky a číslice jsou drobně psané), je upsaná ruka. V dobách nynější rozvíjející se počítačové vybavenosti jsou už i programy pro repertorisaci na počítači ( pozor, stále ještě nevybíráme lék!!!). V této fázi jenom zvažujeme, jaké příznaky jsou pro nemocného typické a jaké tomu v řeči Repertoria odpovídají rubriky a jaké léky se v těchto rubrikách vyskytují . Počítačové programy jsou dost drahé ( desetitisíce korun) a tak stále hodně homeopatů repertorisuje ručně. Musíme si uvědomit, že repertorisace ( ať za pomoci počítače nebo ruční ) nevybírá lék, který podáme nemocnému, pouze nás upozorňuje na léky, které se v rubrikách vyskytují a které by nemocný mohl dostat. Vlastní výběr léku pak rozhoduje až studium a znalosti Materia medica- viz nížeji v textu. Ono i samo knižní Repertorium není levná záležitost, když jsem si před lety pořizoval syntetické repertorium SYNTHESIS editované Dr.Frederikem Schroyensem, stálo 125 liber( tedy nezanedbatelnou částku). Jako příklad uvádím pro ruční zpracování uvádím pomůcku, repertorisační tabulku , kterou jsem používal před tím, než jsem si pořídil počítačový program.

         Takže pozor !!!! Pokud homeopat před Vámi listuje knihami a Repertoriem, není to známka jeho nejistoty ale naopak, známka jeho kvalitního přístupu, neboť již jej možná napadá lék při Vašem vyprávění a dívá se, jestli je tento lék i v příslušné rubrice!!! Rubrik a léků v nich je totiž tolik, že není v lidských silách si je zapamatovat. Homeopat si samozřejmě řadu z nich pamatuje, ví nejčastější léky, které se v daných rubrikách vyskytují, ale nemůže si je pamatovat všechny, víme li, že homeopatických léků je už přes 3000. Po provedené repertorisaci dostaneme pořadí léků podle toho, jak často se vyskytovaly a v jaké hodnotě. Nyní přichází další důležitá část - a tou je porovnání léků, vyšlých v Repertoriu s obrazem léků v Materia Medica.

Studium Materia Medica


        Při této činnosti posuzujeme a srovnáváme léky , které nám při repertorisaci vyšly na prvých místech s obrazy léků, jak jsou popisovány v Materia Medica . Posuzujeme, jaká je shoda mezi symptomy nemocného s popisem léku, jak je uváděn v Materia Medica. V minulosti bylo prozkoumáno mnoho léků a v současnosti se zkoušejí další a další léky. Pokud osoby léky testovaly a zapisovaly příznaky, které po lécích měli- pak mluvíme o provingu. Dalším zdrojem pro Materia Medica byly otravy - např. jedy po pozření (Arsenicum album-arsen, Plumbum-olovo, Atropa belladona- rulík, Datura stramonium - durman)...... otravy po bodnutí ( Apis mellifica- včela)....kousnutí ( Lachesis - had, ). Tedy v Materia medica nalézáme souhrny symptomů , které zkoušející osoby popisovaly nebo které byly při otravách zaznamenávány. Jedny z nejznámějších jsou :

Podání homeopatického léku


        Nyní dojde k tomu, k čemu vše směřuje- podání vlastního léku. Homeopaté , když hovoří o osobě vyšetřovaného, pak tu osobu nazývají názvem léku, který té osobě vybrali. Tak například, když mluví o dítěti, které vykazuje příznaky léku Chamomilla ( podrážděné nahněvané dítě, které mrzutě snáší bolest a nesnesitelně křičí, když se mu prořezávají zuby) - pak homeopat třeba řekne : to dítě Chamomilla bylo za dva dny dobré. Zdánlivě toto "nálepkování" protiřečí individuálnímu přístupu k nemocnému, ale ve skutečnosti to zjednodušuje komunikaci mezi homeopaty, protože to je vlastně " slang" homeopatů. Když řeknete homeopatovi, že to dítě bylo Chamomilla , hned si vybaví typický případ obrazu léku a hned mu rozumí. Pokud toto dítě má nějakou zvláštnost, něco netypického pro ten lék , o to více si pak tuto zvláštnost uvědomí ( například řeč se vede kolem Chamomilly a kolega řekne : tahle Chamomilla ti byla zvláštní, neměla to , co by měla mít - tedy jednu tvář červenou a druhou bílou, tahle měla obě červené , ale přesto celé její chování a reakce byly typické a hlavně : po léku se dítě zklidnilo a přestalo ječet a to předtím s ním rodiče nespali po několik nocí, protože se mu prořezávaly zuby. Na tomto případě vidíme, jak je důležité upřednostňovat MENTÁLNÍ symptomy nad PARTIKULÁRIEMI. I když partikulárie není přítomna, přesto lék pomůže.

         Při léčbě chronické nemoci by vybraný lék měl být lékem konstitučním.Když totiž prozkoumáváme všechny symptomy nemocného od narození, můžeme vybrat hluboce působící chronický konstituční lék, který zabrání dalším atakám (zjitřením) chronicky probíhajícího onemocnění a pomůže odstranit zděděné i získané překážky životní síly. Snažil jsme se zdůraznit to, co považuji jako zastánce "konstituční homeopatie" za nejdůležitější- musíme totiž získat pocit léku , neboť každý lék má svoji osobitost a jak říkala homeopatka dr.Wrightová, lék by měl dobrý homeopat poznat intuitivně, asi tak, jako poznáte známou osobu ve skupině lidí. Nemůže Vás pak nikdy napadnout, dát např. Arsenicum album ( který bývá elegantní, precizní a puntičkářský) lajdákovi nebo špindírovi, spíše by to v tomto případě mohl být Sulphur . I když tento přístup a cítění léku, často jen pocitu léku, je (zejména pro začátečníka) velmi nebezpečný), je to cíl, ke kterému by měli homeopaté směřovat.

Reakce po léku

Podáním léku práce homeopata nekončí. Po podání léku je předepisující konfrontován s důležitým úkolem : rozhodnout, zdali lék byl správně vybrán. Jeden z otců- zakladatelů homeopatie , americký homeopat z minulého stoleí Constantine Hering formuloval principy, pod jakými dochází k uzdravování. Při tomto uzdravování se objevují symptomy, které se u nemocného již dříve vyskytovaly. Tyto reversní symptomy by měly v zásadě postupovat podle Heringových zákonů.
  1. Zevnitř ven Za nejhlubší vrstvu je považována mysl, pak emoce a pak fysické symptomy. Pokud jde o orgány, tak nejdůležitější je mozek, pak srdce... za méně důležitý orgán je považována kůže.
  2. Shora dolů - postupně postupují od hlavy přes trup na horní končetiny a pak na dolní končetiny ( třeba u kožních onemocnění).
  3. V obráceném časovém sledu - nejdříve se objevují symptomy nedávno proběhlé a pak se objevují symptomy starší a starší .
Příznivé známky po podání léku
U chronických nemocí je důležitější stav mysli a nálady nemocného, to znamená,
  1. Jestli nemocný zakouší větší stupeň komfortu.
  2. Jestli vzrůstá uklidnění a duševní pohoda.
  3. Jestli má lepší náladu.
Nepříznivé známky po podání léku
  1. Vzrůstá diskomfort (lze interpretovat jako neklid, sklíčenost, zármutek, nepohoda).
  2. Je v horším, žalostnějším stavu duše, s pocitem bezmoci .
  3. Jeho chování, gesta, postoje a činnosti se projevují vzrůstajícím diskomfortem.
  4. Když se neobjeví žádná změna.
  5. Když přetrvává zhoršení.
         Co se pravděpodobně stane po podání homeopatického léku nemocnému ?
Obvykle nastanou 4 možnosti reakce na lék.
  1. Lék nezpůsobí žádnou změnu - obvykle to znamená nesprávný lék, ale může to znamenat, že působení léku je blokováno, např. antidotuje zubní pasta s mentolem, další pokračování v užívání kofeinu ( káva, Coca Cola), trvající alopatická celková léčba, nebo nemocný nevzal lék dle instrukcí, nebo je lhář či hysterik. Znamená to, že okolnosti způsobu života interferují s léčbou nebo neb nemocný nespolehlivě referuje a odhaduje svůj stav.
    1. U akutních případů by podání správného léku mělo mít okamžitý výsledek, jestli tomu tak není, pak změňte lék ( pokud však nebyla vybrána špatná potence ).
    2. U chronických případů žádná reakce může znamenat, že nemocný pomalu reaguje. Nehledejte další lék a neopakujte původní, dokud si nejste jisti, že nepůsobí!
  2. Lék působí léčebnou změnu a je zlepšení kondice nemocného, sledující zákon směru léčení :
    1. a) Stálé rychlé zlepšování bez zhoršení - toto znamená, že
      1. Lék a potence byla homeopaticky přesná. Často při průměrné vitalitě.
      2. Nemoc nebyla hluboce zakořeněna.
    2. Krátké a prudké zhoršení symptomů, sledované rychlým zlepšením, které je obvykle dlouhého trvání. Toto často znamená, že nemocný má dobrou vitalitu. Mohou se občas vyskytnout abscesy, hnisající žlázy či nachlazení a nemělo by být do nich zasahováno. Strukturální změny nejsou ve vitálních orgánech.
    3. Zhoršení sledované návratem starých symptomů. Věnujte pozornost těmto starým symptomům, neboť jsou důležité a naznačují, že nemáte do případu zasahovat. Nemocný si je nemusí spontánně pamatovat jako staré symptomy a budete to muset prošetřit. Poznamenejte si ty staré symptomy, neboť mohou formovat základ Vaší příští preskripce, zvláště, jsou li subjektivní.
    4. Dlouhé zhoršení sledované pomalým zlepšením - znamená, že toto byl patrně vážný případ s nízkou vitalitou, na hranici kurability. Neopakujte lék příliš brzy nebo v příliš vysoké potenci!
    5. Zhoršení u individuálních symptomů trvá jasně, zatímco nemocný se sám cítí lépe. Často je sledováno starými symptomy, které se objevují v reversním (obráceném) sledu. Jdou li symptomy zvnějšku dovnitř - je to nebezpečné. Jdou li zevnitř ven - je to příznivé(viz Heringovy zákony).
    6. Objevují se nové symptomy ( ne staré) - jestliže symptomy patří do obrazu léku, pak preskripce(předepsání) byla správná, dovoluje léku působit. Jestliže symptomy nepatří do obrazu léku a ještě případ zdokonalují, pak dovolte působení léku a symptomy si poznamenejte.
  3. Změna je částečně léčebná nebo se zdá léčebná
    1. Zlepšení trvá normální dobu, ale objeví se nová skupina symptomů a jestliže je předepsáno na ně, zmizí v normálním čase a objeví se další nová skupina symptomů - tudíž odstraňování skupiny po skupině je neúspěšné k zastavení úpadku nemocného. Toto je vidět zejména u slabých, starých, obtížných případů.
    2. Prudké zhoršení, zlepšení, které následuje, je velmi krátkého trvání, zvláště byl li podán hluboce působící lék. Pátrejte po miasmatickém bloku. Obtížný případ k léčení.
    3. Rapidní zlepšení, ale brzy sledované zhoršením. Jestliže je lék similimem, pak máte velmi obtížný případ. Je třeba hlubokého konstitučního ( nebo miasmatického ) léku, aby bylo umožněno působení indikovaného léku. Jestliže lék pouze koresponduje povrchně, může působit pouze paliativně (částečně, ne vyléčení).
    4. Fysické symptomy se pomalu zlepšují, ale mentální se zhoršují a nemocný nepociťuje návrat zdraví. Obtížný případ. Musí být antidotován (zrušen, podáním léku).
    5. Po patrném zlepšení nabere špatný směr, např. působením léku se vyléčí vřed na noze, ale je to sledováno krvácením z plic. V tomto případě lék pouze koresponduje s částí symptomů obrazu a zatlačil situaci hlouběji do důležitějších orgánů. Musí být antidotován.
    6. Postupné úplné zlepšení symptomů bez zvlášť vnímané úlevy nemocným - to znamená, že vitalita je nízká a nemůže hluboce zasáhnout , aby došlo k vyléčení. Efekt je pouze paliativní.
    7. Źádné zhoršení u případu se silnou vitalitou. Je pravděpodobné, že lék byl jen částečně podobný a nezasáhl dosti hluboko.
    8. Źádné zhoršení u případu se slabou vitalitou. Tyto případy nejsou schopny projevit zhoršení. Nemocný by měl být pozorován, aby byly viděny nejmenší možné známky změn.
  4. Změny vykazují vzestup morbidních elementů, nebo se zdá, že k nim dochází.
    1. Dlouhodobé zhoršení sledované pomalým úpadkem - to znamená, že nemocný dostal asi příliš vysokou potenci nebo byl lék příliš často opakován a vitalita byla příliš slabá. Často u případů s jasnou patologií.
    2. Objevují se nové symptomy, jsou důsledkem přirozeného průběhu nemoci. Obvykle to znamená, že lék byl špatně zvolen a nemá vliv na případ.
    3. Během zhoršení se objeví nové symptomy, které poukazují na "proving"(zkoušku) léku. Toto může být důsledkem idiosynkrazie ( neobyčejně a abnormálně veliká citlivost) vlastního léku na jednotlivého nemocného ( viz II f) - nemocný je přecitlivělý a bude vykazovat obrazy všech léků jemu podaných. Obtížní nemocní k léčení.
    4. Objevují se nové symptomy, nepříslušící ani k léku ani nemoci a nemocný se nezlepšuje - pak lék byl špatný. Jsou li tyto symptomy silné - antidotujte. Nejsou li prudké a silné, podívejte se po správném léku.
    Lze tedy zevšeobecnit
    1. Jestliže mentální(mysl) a generální(obecné) příznaky se zlepšují a partikulární(lokální) příznaky se zhoršují : pak akce léku je léčebná
    2. Jestliže mentální a generální příznaky se zhoršují a partikulární příznaky se zlepšují : pak antidotujte
    3. Jestliže mentální a generální příznaky nejsou zlepšeny a partikulární příznaky se zlepšují: pak hledejte hlubší lék.
         Někteří nemocní nejsou schopni posoudit, zda-li nastaly změny jejich zdravotního stavu, ale cílené dotazy pomohou tyto změny posoudit . To zdůrazňuje potřebu podrobné anamnesy případu. Jsou nemocní, kteří Vám budou lichotit a říkat to, co si myslí, že byste chtěli slyšet.Jiní zase budou mít velké problémy symptomy sdělit (ať nové či reversní). Proto klientům ani neříkám, jaký lék jim podávám, abych jejich symptomy neovlivnil( jsou totiž nesmírně důležité k pochopení dynamiky onemocnění - viz kapitola "Reakce po léku"). Obávám se, aby při dostupnosti homeopatické literatury nezačal nemocný "studovat" svůj lék a pak třeba při kontrole nezačal produkovat symptomy, které si přečetl. Nebo se může stát, že nebude souhlasit s podaným lékem a začne pochybovat a při homeopaticé léčbě i důvěra ve správný lék a víra v uzdravení podporují léčbu. Některé Materia Medica, například i Kentova , podávají popis léku spíše z té jeho negativní (chmurné, nemocné) stránky a nemocný, pokud nedospěl do této "depresivní"fáze pak s popisem léku nesouhlasí.Já sám, kdybych šel k homeopatovi (zatím se léčím sám :-)),bych svůj lék vědět nechtěl, i když by mne nesmírně zajímalo, co jsem dostal :-). Málo nemocných si pamatuje podrobné detaily déle než dva týdny a tak jim radím , aby si dělali poznámky, když je nehodlám vyšetřovat příli často.
Změny symptomů jsou pro posuzování případu nejdůležitější.




Na úvodní stránku